Vítejte na mé nové doméně.. ano ano.. můj blog se přemístil z blog.cz na vlastní doménu.. a jsem tu proto hned s článkem, protože tato změna je pro mě ohromnou motivací. Článek o návštěvě Národního muzea.. tak neváhejte a čtěte 😉
Předevčírem jsem byla s rodinou po velmi dlouhé době v Národním muzeu, které prodělalo velkou rekonstrukci. Nejsme nejbohatší, a tak jsme využili oslav 100 let naší republiky a 200 let muzea.. díky čemuž byla návštěva muzea zadarmo pokud člověk vyčekal frontu, která je na plus mínus dvě hodiny.. venku v zimě. Když jsme se konečně dostali dovnitř Národního muzea, měli jsme možnost si dát oblečení do šatny. My jsme ale byli šťastní, že nám je konečně teplo, a tak jsme si kabáty nechali a vydali se na prohlídku. Zajímavé a zároveň.. když se člověk zamyslí.. ne vůbec překvapivé bylo to, že každého z nás zaujalo něco jiného. Sbírka byla velmi různorodá, ale až za chvíli uvidíte, co jsem hlavně fotila.. jistě si povšimnete, že je to vše téměř na jedno brdo. Zkrátka příroda a vše kolem ní.
Nejvíce ze všeho mě zaujala Tsantsa.
Mého tatínka zase nejvíce zaujala tato chobotnice, která je dělaná ze skla. Vyrobit ji muselo dát jistě hroznou práci, ale co je možná ještě více obdivuhodné, je to, že ji musel někdo zrenovovat, protože podle obrázků byla popraskaná a nyní vypadá jako nová. Úplně neporušená.
Sestře se zas pro změnu líbily šperky. No a co může být hezčí než náš český granát.
Samozřejmě šperky by byly k ničemu nebýt nějakých hezkých šatů, kterých tu bylo také hned několik, tak tady jsou jedny z nich:
Bylo tu také různé umění.. a to jak sochařské.. tak i hudba, kterou jste si mohly i poslechnout, když jste si vzali sluchátka.
No a teď se vracím opět k sobě. Asi ani nemá pomalu smysl komentovat, protože když na to tak koukám skutečně mě to neuvěřitelně vystihuje.. co jsem nafotila.. co se mi tolik v muzeu líbilo.
Když jsem se koukala na oděv mongolské šamanky vzpomněla jsem si na knihu Totem vlka, kterou jsem četla. Hned jsem měla chuť ho nosit. Jak šťastná bych byla. Byla bych hrdá na to, kdo jsem.
A přesně proto nemohu být hrdá na to mezi jaké lidi patřím, protože patřím mezi lidi, kteří akorát ničí. A mohou za vyhynutí mnoha živočišných druhů. A zbytky některých druhů akorát narveme do klece. To by jistě moudrá mongolská šamanka neudělala.. či aspoň chci žít v této iluzi.
Když ne šamanka tak bych chtěla být aspoň entomoložkou, která celý svůj život zasvětila výzkumu a když se dozvěděla, že Národní muzeum, chce rozšířit entomologické sbírky, zasypala je neuvěřitelným množství různých brouků, které se všechny mohly stát exponáty a pomoci popularizaci vědy. Na její počest byl následně dokonce jeden druh brouka i pojmenován.. a co víc si takový ztřeštěný entomolog může přát.
No a pak tu máme mikroskop ale ne ledajaký… jeho vlastník totiž byl samotný Purkyně.
Když jsme si vše důkladně prohlédli.. a že bylo co prohlížet. Prohlédli jsme si ještě zrenovovaný vnitřek muzea. Asi jste pochopili, že mi je bližší strom než budova, ale musím uznat, že tento strop.. tato kopule byla skutečně nádherná.. a složité schodiště, krásně osvětlené s červenými koberci.. člověk si hned připadal jak princezna.
Na jednu stranu byla jsem ráda, že jsme tu ohromnou frontu vyčekaly.. na stranu druhou jsem byla trochu zklamaná, protože spousta místností byla zavřená.. zkrátka exponátů nebylo zas tolik.. tedy aspoň ne pro jedince jako jsem já, který nečte každý popisek, ale jen popisky, které se týkají věcí, jež ho skutečně zaujaly. A těch zas tolik nebylo, protože sbírka byla hodně různorodá.
Každopádně jestli si chcete užít muzeum zadarmo neváhejte, protože už zbývá jen několik dní. 😉
PS: Můžete si povšimnout, že fotky jsou v článku dány tak trochu divně, jestli někdo víte, co s tím budu ráda za pomoc.